Galgos de la Estrella
Galgos - odpadkoví psi španělských lovců
Ve Španělsku se ve vší tichosti odehrává drama, kterému ročně padne za oběť 100.000 až 150.000 loveckých psů ras Galgo a Podenco. Psi jsou věšeni, používáni jako terč při střeleckých cvičení, umírají na neléčené zranění a nemoci, a nebo prostě umřou hlady.
Pachatelé jsou ti nesčetní lovci, kteří tyto psy vidí pouze jako pomůcku k lovu, a kteří je v případě neuspokojivého výkonu prostě „vyhodí“. Neexistují oficiální statistiky, protože se tyto otřesnosti dějí tajně a hlavně v odlehlých, venkovských regionech. Čísla jsou vysoká, a sice proto, že mnoho lovců „spotřebuje“ za sezónu 10, 15, či až 20 psů.
Jelikož lovci míní, že hladoví psi lépe loví, tak jejich psi permanentně žijí na pokraji smrti hladem. Jejich normální strava se skládá z odhozených zbytků jídla z restaurací a zbytků chleba. Veterinární péče neexistuje, protože zvíře, které tyto podmínky nevydrží, není hodné lovu. Příbytky těchto psů jsou rozmanité a zásadně nedostačující. Jejich průměrně 2 – 3 letý život tráví vegetováním ve tmavých kůlnách, na krátkých řetězech, v nesnesitelném vedru či zimě. Leží ve vlastních exkrementech, mají ekzémy, záněty a parazity. Ven se dostanou pouze na trénink, na lov, či na smrt.
Při vytrvalostním tréninku existuje několik variant. Někdo používá zařízení podobné sušáku na prádlo, jen podstatně větší. Psi se přivážou na ramena a musí běhat v kruhu. Ti slabí jsou likvidováni. Jiní zase přivážou psy za auto a jezdí s nimi po polních cestách. Lovecký instinkt -
a zároveň oblíbenou zábavu lovců – se budí nahánění na zajíce na velkých plochách bez stromů. Také věšení psů má svůj důvod. Je to perverzní zábava lovců a říká se mu „Hra na klavír“. Psi se oběsí na provaze na větev tak, aby zadními nohami těsně dosáhli na zem. Aby udrželi rovnováhu, tak začnou „tancovat“, jak tomu lovci rádi říkají. Tahle procedura a s tím spojený smrtelný strach může trvat hodiny. Na konec se pak psi udusí, protože se vyčerpáním neudrží na nohách. V Seranillo del Valle stojí na fotce zobrazení pomník na památku tisíců oběšených galgů.
Jádrem problému je španělský zákon na ochranu zvířat a slepé oči politiky, justice a policie. Předpisy na ochranu zvířat nejsou ukotveny
v trestném zákoníku. Proto jsou tyto delikty posuzovány pouze jako přestupky, podobně jako špatné parkování, pokud tedy vůbec posuzovány jsou, a na viníky jsou uvalovány směšné finanční pokuty. Mnoho příslušných zástupců státu jsou sami lovci, což vysvětluje jejich slepotu vůči těmto perverzním praktikám.
Zdroj: European Society of Dog and Animal Welfare
