Povídání o tom, co děláme

Naše první dvě galgušky z Tomelloso jsem původně chtěla přivézt sama přímo z Tomelloso, ale chřipka měla jiný názor, a tak jsem se v pátek v poledne hrabala z postele s pocitem, že mě přejel vlak. Hala bala jsem připravila galgomobil, narvala do sebe prášky a vyrazila na cestu. Celý výlet začal tím, že mi při otvírání vletěla do obličeje vrata a udělala mi parádní bouli na čele. Když jsem o půl hodiny později tankovala na Mělníku, tak na mě asi musel být boží pohled. Oči jako králík, noc odřený od smrkání, a rudá boule na čele.. ještě že jsem nebyla na cestě na rande :) Když mě viděla Jitul, tak se mě decentně zhrozila, narvala do mě jitrocelový sirup, popadla roli toaleťáku místo kapesníčků a už jsme si to sypaly směrem Heidelberg.

Náš první transport - Milagro a Pandora (Desiree)

Náš druhý transport - Bella a Molly

Tentokráte byl můj odjezd z domova docela komplikovaný, protože moje chrtí holky Amy a Olympia jeli přespat ke smečce Jitul. Holky dostaly vycházkové obojky, ale zatím co se Oly zvědavě vydala k autu, Amy se otočila a vrátila se do pelíšku ke kamnům. Naložila jsem Oly, jenže než se mi podařilo přesvědčit Amy, že to myslím vážně a že v 22:00 opravdu někam jedeme, tak Oly zase vystoupila, a do auta se mi narvalo duo šiperka. Dvě šiperky v autě si představte asi tak jako ty slavné tučňáky z filmu Madagaskar při pilotování letadla.

Náš třetí transport - Anisa, Vincenta a Mirro

Tentokrát se mělo jet jen pro Anisu, ale Galgos de la Luz potřebovali pomoc a tak se na poslední chvíli vyvrbilo, že povezeme do dočasu i Vincentu a Mirra, a navíc že ještě na kousek cesty svezeme Jackie Sparrow. Moje holky chrtice tentokrát spaly u tety Peti a byly z toho docela nadšené, protože teta Peťa má dva krásné chrtí lázeňské šviháky. Jako kopilot se mnou jela Jitul a podařilo se nám provalit náš zlozvyk a vzít si sebou aspoň láhev limonády a dvě tatranky. Plus Jitul své obligátní jahodové cigaretky.

Náš čtvrtý transport - Clementina, Dulce, Tadeo, Mauro, Cazador a Claudia 

Tento transport začal nezvykle hekticky, a sice v 10:20 ráno. Já jsem si po nakrmení psů a oběhnutí ostatních zvířátek sedla s kávou na zápraží a napsala jsem SMSku kolegům do Španělska, aby mi dali vědět, až budou mít naložené psy a budou vyrážet, abych si mohla naplánovat, kdy musím vyrazit. Odpověď přišla obratem "Ahoj brouku, vyrazili jsme už před hodinou a už řítíme se na Valencii!"... a mě přešla chuť na kafe.... 

Foto najdete zde na naší Facebook stránce